Zdobín a okolí
Zdobín je malá a malebná vesnička, která se nalézá v jihozápadní části okresu Trutnov v Královéhradeckém kraji. Na většině území obce se rozprostírají husté borové lesy, které téměř dokola obklopují zastavěnou část obce. Obcí protéká potok Trotinka, který zde pramení. Průměrná nadmořská výška činí cca 400 m n.m. Nachází se v malebném kraji pod Zvičinou, který je zároveň nazýván krajem K.J. Erbena a K.V. Raise. Teprve ten, kdo tento kraj navštíví, pochopí důvody, které vedly tyto velikány k opěvování zdejších krás. Miletínsko je líbezná krajina. Turistické trasy vás zavedou na romantická přírodní místa, jak v údolích potoků a říček, tak i na zaoblených vrcholcích kopců či k historickým památkám v Miletíně a v okolních vsích. A už vůbec nemluvě o místech, kam vás zavedou mapy našich skvělých mapařů a tratě našeho stavitele. Jako sladkou odměnu na konci Vaší pouti si jistě neopomeňte zakoupit místní specialitu – Miletínské modlitbičky.
Nejstarší doklad o osídlení zdejšího kraje je bývalé staroslovanské hradiště „Valy", které se nachází na území dnešního Vřesníka . Samotný Miletín stával kdysi uprostřed bažin a konal strážnou službu uprostřed pohraničního pralesa, jímž procházela tzv. „Kladská“ stezka spojující Prahu s Polskem. Významnost Miletína dokládá již to, že v květnu 1124 se zde loučil kníže Vladislav I. se svým hostem biskupem Bamberským Otou. Ten cestoval přes Prahu a Sadskou do Pomořan, kde chtěl šířit křesťanství. Král Václav I. dal hrad Miletín a přilehlé statky svému číšníku Zbraslavovi, který patřil mezi první pány v zemi. Dědička Miletína Domoslava, Zbraslavova žena, darovala zděděné statky řádu Německých rytířů. Ti se zasloužili o jeho rozvoj. Statky spravovali až do roku 1403, kdy je v důsledku úpadku řádu koupil Jan Krušina z Lichtemburka a majitelé se zde poté střídali až do roku 1437. Tehdy se Miletín navrátil do rukou Lichtemburků, v nichž zůstal až do roku 1520. Roku 1560 byla ves povýšena na město, které roku 1846 vyhořelo a po požáru bylo znovu obnoveno. V letech 1693 až 1701 byl hradeckým stavitelem K. M. Klupfem na místě vodního hradu postaven barokní zámek, který byl roku 1847 empírově upraven.
Nejvyšším bodem Zvičinského hřbetu a nejvyšším vrchem Podkrkonoší je Zvičina. Vrch dosahuje nadmořské výšky 671 metrů, převyšuje o 370 metrů město Dvůr Králové nad Labem a o 330 metrů Miletínskou kotlinu. Vrch vévodí celému kraji, má zvonovitý tvar, na severní straně je zalesněný. Souřadnice vrcholku se uvádějí 50° 27`16,8`` severní šířky a 15° 41`42,7`` východní délky (určeno s přesností ±30m). Zvičina poskytuje mimořádně rozsáhlý kruhový výhled. Lze shlédnout celé Krkonoše, Rýchory, Krkonošské podhůří, Broumovskou vrchovinu, Orlické hory, Novoměstsko, Záchlumí, Jičínsko, Novopacko a dále. Jsou vidět Trosky (Český ráj), Ještěd, Říp a mnohé další významné vrchy. Tradice praví, že za jasného počasí jsou vidět věže chrámu sv. Víta (Praha). Ze Zvičiny lze přehlédnout jednu třetinu Čech. Nejvyššímy body většinou zalesněného vlastního hřbetu jsou Prostřední kopec (557 m), Vyšehrad (585 m), Zvičina (671 m) a Mezihoří (509 m). V Libotovském hřbetu je to Záleský vrch (459 m) a Hřibojedský vrch (425 m). Na Zvičině se dnes již ojediněle nacházejí polodrahokamy (acháty, karneoly, jaspisy, dříve i topasy a chalcedony). Pokusně na jižním svahu Zvičiny těžila vrchnost z Bílých Poličan po roce 1720 stříbro, avšak s mizivým úspěchem.